Jak to zvládnout aneb vztah na dálku a moje tipy

Budu psát o tom, co je mi teď až příliš blízké. Vztah na dálku. Je to těžké, chce to tunu odhodlání, lásky a to jak k sobě samému, tak ke druhému. Každý to má samozřejmě jinak, ale řeknu vám, jak to mám já. Ze začátku jsem brečela a stýskalo se mi a byla jsem smutná, připadala jsem si opuštěná, přemýšlela jsem nad hrůznými věcmi, nevěděla, jak se s tím poprat. Čím více toho odloučení zažívám, tím lépe se s tím dokážu vypořádat (alespoň mi to tak připadá).

Zaprvé si myslím, že nejdůležitější je důvěra. A ve vztahu na dálku už tuplem. Pokud tomu druhému nevěříte a pořád jen přemýšlíte, zda opravdu je s kamarádem na pivu, jak vám napsal a ne s tou brunetkou z práce, bude to těžké. Pro vztah, ale především pro vás. Budete podezíraví, zblázníte se z toho a ono ve skutečnosti vůbec o nic nepůjde.

Určitě se musíte naučit užívat si čas strávený osamotě. Ve vztahu na dálku budete bez partnera často, není to nic příjemného, samozřejmě, že by jsme nejraději trávili všechny naše chvilky s drahou polovičkou, ale když to nejde, bohužel to nejde. Ale i samotnému vám může být krásně, nemusíte se s nikým o nic dělit, vše je tak, jak chcete vy a nikomu se nepřizpůsobujete. To se jednou za čas hodí. A taky máte celou postel jen pro sebe, pokud si do ní nenastěhujete dva psy a kočku, jako já.

Mě osobně zaručeně pomáhá být stále aktivní. Když nemám co dělat, tak se nudím doma, přemýšlím a začne se mi stýskat. Dokážu sama sebe dostat do velmi špatné až depresivní nálady pouhými myšlenkami, které ani nevím, kde se vzaly. Proto se snažím stále něco dělat. Maturitní ročník mě už od začátku nenechá jen tak vydechnout, což beru jako plus. Opět jsem začala pravidelně chodit do posilovny, koupila jsem si novou knihu, od konce měsíce začínám navštěvovat kurz španělštiny. Nechci se vám chlubit, jak úžasná jsem, že to vše stíhám (vsadím se, že to vše stíhat opět nebudu, jak znám sama sebe a to ošklivé kouzlo facebooku, pinterestu a youtube, které mé produktivní plány vždy změní na 'neudělala jsem zase absolutně nic, ale alespoň znám dalších 5 veganských receptů na těstoviny a vím, jak si vyrobit vlastní stínidlo na lampičku'.) Jen mě dělá šťastnější vědomí, že místo smutnění na gauči se zmrzlinou na klíně jsem aktivní a věřte nebp ne, období čekání na další setkání je tak mnohem jednodušší.

Samozřejmě, že i tak se nám bude po tom druhém stýskat, je to přirozené. Jen se snažte si to stýskání tolik neuvědomovat, snažte se zůstat v pohodě, neutápět se v depresích a neprobrečet osamělé noci, potom to nebude mít smysl. Chce to hlavně myslet pozitivně. Přemýšlejte nad dalším setkáním, plánujte jak jednou budete žít v té vile na pláži, zůstavejte stále v kontaktu, milujte se a buďte šťastní :) 

A také, jako ve všem, mi hodně pomáhají různé citáty, motivační, inspirační... Zkrátka jsem ten typ, kterému dokáže takový motivační blábol opravdu otevřít oči :)